Marie Zezůlková o začátcích metropolitní spolupráce a inspiracích ze zahraničí

Marie Zezůlková v současné době působí na Ministerstvu pro místní rozvoj ČR, kam ji přivedly bohaté zkušenosti s metropolitním plánováním a spoluprací. V minulosti působila v tehdejším Útvaru hlavního architekta nebo jako vedoucí Kanceláře strategie města Brna. Díky bohatým zkušenostem ze zahraničí pomohla zahájit metropolitní spolupráci a na tyto začátky zavzpomínala v rozhovoru.

Vy jste stála u samotného začátku metropolitní spolupráce v rámci Brna a jeho zázemí. Jaká byla tehdy vaše role v procesu formování Brněnské metropolitní oblasti?

Pro město jsem začala pracovat v roce 1996 v Útvaru hlavního architekta, kde bylo mým úkolem nastartovat strategické plánování v Brně. Tou dobou totiž bylo v Brně jen územní plánování, ale strategické ne, a teprve po mém příchodu jsme začali i první metropolitní spolupráci. Došlo k tomu tak, že už při schvalování strategie města se ozývaly ohlasy, že strategie takového velkého města se přece musí dělat v kontextu daleko širší metropolitní oblasti, ne v rámci administrativních hranic. A to byl impuls k tomu, abychom vstoupili do jednání s kolegy na Jihomoravském kraji. Byli jsme tehdy úplně první v republice, kdo udělal územní studii aglomeračních vazeb, a pracovali jsme i na dalších strategických dokumentech. Podařilo se nám poté navázat spolupráci s dalšími evropskými městy, která se snažila ve spolupráci s Evropskou komisí obhajovat důraz podpory města díky tomu jsem byla de facto u zrodu integrovaného nástroje ITI a metropolitní spolupráce jako takové.

Řekla byste, že Brněnská metropolitní oblast by bez vás nevznikla?

Mám takový pocit, že brněnská metropolitní spolupráce je moje dítě, a myslím si, že jsem s tím začala jako první v republice. Hodně tehdy pomohly moje zahraniční kontakty, protože díky nim jsme se s Brnem dostali ke spolupráci na evropském projektu Joining forces nebo do sítě měst Eurocities a mohli jsme se inspirovat tím, jak fungují města v zahraničí. Pomohlo nám to hnát metropolitní problematiku dopředu a později se v této oblasti stát influencery. Zároveň by ale nic nefungovalo tak, jak to funguje teď, kdybych neměla kontinuální politickou podporu, kterou mi za mého působení poskytovali páni primátoři Duchoň, Svoboda, Onderka i Vokřál.

Takže můžeme říct, že metropolitní spolupráce byla novinkou, kterou jste k nám dovezla ze zahraničí. Jak vypadaly začátky metropolitní spolupráce v praxi?

Na začátku metropolitní spolupráce bylo nejdůležitější změnit nastavené vnímání rolí Brna jako jádrového města a obcí v zázemí. Na zahraničních školách jsme se učili, že město nefunguje jen v rámci svých administrativních hranic, ale v rámci většího organického celku, kterému se v angličtině říká functional urban area. Tehdy jsem se ale setkala s hroznou uzavřeností a přístupem „každý sám pro sebe“. Pamatuju si, že když jsme poprvé pozvali zástupce jednotlivých obcí s rozšířenou působností ke společnému jednání s Brnem na projektu Joining forces, přijeli jen proto, že projekt byl pod hlavičkou EU, a celou dobu se obávali, že budeme chtít, aby se stali součástí Brna.

Když se teď ohlédnete dozadu až k samotným začátkům Brněnské metropolitní oblasti, jaké jsou podle vás největší přínosy metropolitní spolupráce?

Spolupráce samotná. Jsme sice stále ve fázi, kdy se to stále učíme, ale díky nástroji ITI a s tím spojenými finančními prostředky jsme schopni spolupracovat a přemýšlet nad integrovanými, strategickými projekty. Brno hrálo na začátku iniciační roli, analyzovalo území, ptalo se starostů pomocí dotazníkového šetření a postupně převzalo roli lídra metropolitní spolupráce s partnery v zázemí, s nimiž teď navenek vystupuje jednotně. Konkrétní přínosy pak vidím v realizaci projektů dopravní infrastruktury a tvorbě integrovaných projektů, kde zkombinujeme železniční terminál, cykloinfrastrukturu a například i park and ride. To je něco, co jsem kdysi obdivovala v zahraničí. Důležité jsou samozřejmě i projekty z oblasti životního prostředí a energetiky a pro celou republiku jsme také zářným příkladem oblasti, kde funguje podpora vědy, výzkumu a inovací.

Takže už se pomalu dostáváme do budoucnosti. Jak vy teď vidíte svou budoucnost v rámci metropolitní spolupráce? Jaké aktivity vás čekají?

Já jsem teď ředitelkou Odboru regionální politiky na Ministerstvu pro místní rozvoj a snažím se to, co jsem se o metropolitní spolupráci naučila v zahraničí a doma na Moravě, předávat na celostátní úrovni. Dokonce se mi teď na ministerstvu stává, že přichází zástupci krajů a ptají se, co mají dělat, aby jim metropolitní spolupráce fungovala, a já uvádím Brněnskou metropolitní oblast jako příklad. Říkám jim, že musí mít společnou vizi a že jedině díky spolupráci všech stakeholderů vznikají nejlepší projekty, které potom posouvají celou metropoli mílovými kroky vpřed. V České republice je pořád hodně míst, kde je třeba lidem ukázat, že nejsou solitéři, kteří si dělají vizi sami pro sebe, ale že musí fungovat v kontextu celé metropole.

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru